Zajímavosti

Holandská armáda

Zajímavosti: Armáda Mořice Nassavského
Armáda Mořice Nassavského u Nieuportu, rok 1600, v “Batalionech”. Povšimněte si anglických regimentů de Veres na předsunuté hlídce.

Holandská armáda se zrodila spolu s celým národem, roku 1568, kdy Nizozemí začalo dlouhou válku o svou nezávislost nad Španělskem. Konflikt přerušil až Dvanáctiletý mír z roku 1609 a opět se rozhořel v období Třicetileté války.

Během těchto konfliktů záviselo přežití Spojených provincií na efektivitě jejich armády, čelící zkušeným jednotkám jedné z největších vojenských mocností Evropy. Není tedy překvapivé, že Holandské jednotky byly v 16. století v popředí taktického rozvoje.

Mohlo být povoláno jen relativně malé množství jednotek; populace nebyla největší a také zaměření bylo spíše mířené na moře, než na pevninu. Přesto vždy bylo určité množství domácích jednotek a nelze opominout ani roli obrany měst, která závisela na statečnosti místních milic (včetně raných pitoreskních jednotek složených z žen, vybavených meči, dýkami a palnými zbraněmi, které vytvořila vdova Kenau Hasselaer, aby pomohla ubránit Haarlem v roce 1572).

Právě proto byla holandská armáda tvořena především z cizinců; všechny je platily Státy, ať už se jednalo o „čisté“ žoldáky, oficiální pomoc z Anglie a „Gentlemany náboženství“ – Protestanty z celé Evropy, kteří bojovali jak za svou víru, tak za peníze.

Zkušení žoldáci považovali Holandsko za nejlepší zaměstnavatele v Evropě, nejen kvůli štědrým platům, ale i kvůli pravidelným ročním kontraktům (na rozdíl od Poláků, kteří platili také velmi dobře, ale pouze za sezónní kampaně). Součástí byla také penze pro zmrzačené. A nebyla to ani nevýhoda, mít takto velkou žoldáckou armádu – současníci právem soudili, že reformy Mořice Nassavského mohly proběhnout jen s využitím disciplinovaných žoldáckých jednotek.

Jistě, některé z těchto reforem byly speciálně navrženy, aby z nich nejvíce získali žoldáci: jejich kariérní vyhlídky se zlepšily, když Mořic trval na tom, že zahraniční jednotky by měly mít velitele stejné národnosti jako daná jednotka. Vojenská univerzita v Bredě, kterou založil, byla otevřena pro zahraniční i holandské důstojníky. V roce 1609 se pěchota skládala ze 43 anglických kompanií ve třech regimentech (z první anglické jednotky v holandských službách, v roce 1572, se později stala The Buffs); 32 francouzských kompanií ve dvou regimentech; 20 skotských, 11 walonských, 9 německých a pouze 17 holandských.

V raných fázích války se Španělskem zažívali holandské jednotky jednu katastrofu za druhou, přestože dokázali udržovat válku v chodu. Dostavil se ojedinělý úspěch v poli, u Heiligerlee (1568). Vilém Tichý byl urputný a v roce 1580 Nizozemí čítalo celkem 3000 jízdních a kolem 28000 pěchotních jednotek (včetně pevnostních posádek).

Pěchotní kompanie se skládaly, většinou, ze 150-200 mužů, a v tuto dobu většinou ze 2/3 palných a 1/3 pikenýrů. Jejich regimenty se pohybovaly od tří do 15 kompanií (deset nebo 11 bylo typických), ale na bojišti se většinou tvořily ve španělském stylu, do jednoho až tří velkých „batalionů“ (nazývaných „Hopen“), složených z pikenýrů, formovaných více do hloubky, než do šířky. Na stranách pak byly palné jednotky, čímž vytvářely úzký útvar „zoufalé naděje“ vpředu.

Kavalérie byla složena ze 22% kopiníky (od 90. let také s jednou pistolí), 70% tvořili kyrysníci a osm procent arkebuzíři na koních. Tvořili prapory („Vanen“) o velikosti od 50 do 150 (arkebuzíři většinou menší, pistoliéři větší). Regimenty byly vytvářeny jen provizorně, pro bitvy. V roce 1590 se princ Mořic Nassavský, voják a Stadtholder provincie Holland, v 23 letech stává vrchním velitelem holandské armády. V dalších dvaceti letech bojoval proti Spinolovi a Farnesemu, nejlepším španělským generálům, a jejich zkušeným terciím. Velel 29 obléháním a dvěma velkým bitvám. Úspěšně a efektivně tak zajistil nezávislost pro svůj národ.

Krom toho také provedl dramatické reformy v holandské armádě a poskytl taktický model pro většinu armád (minimálně těch protestantských) v 17. století. Jeho společníkem v těchto reformách byl jeho bratranec William Louis, který přišel s myšlenkou jiného stylu ve vedení boje.

Stejně jako mnoho myslitelů té doby, od Machiavelli dále, byl Mořic inspirován starověkými pracemi, kupříkladu prací Vegetia. Z počátku se jeho entusiasmus zdá být nekritickým, nařídil svým důstojníkům, aby se naučili latinu a vytvořil experimentální kompanii v Římském stylu – někteří měli chrániče holení, obdélníkové štíty a meče, jiní zas píky a pukléře.

Více praktickým bylo převzetí standardizovaného tábora, ve kterém jeho armáda přečkávala léto, uspořádané ulice mezi kompaniemi s důstojnickými stany na koncích. Ty obklopovaly cvičiště a dlouhý stan velitele. Kromě klasického drilu a tréninku se pořádaly i tréninkové souboje.

Ale nejdůležitějším prvkem byly ovšem nové „bataliony“, základní pěchotní jednotky pro bojiště. Ty byly zredukovány z několika tisíc na „oficiálních“ 550 (převzato od Římských kohort). Regimenty se nyní na bojišti formovaly do dvou nebo více batalionů, každý s píkami na středu, v pěti řadách, a mušketýry po obou jejich stranách. Na krajích pak zaujímaly místo arkebuzíři, kteří měly devět až 12 řad. Armáda obvykle zaujímala tři linie, s bataliony vytaženými dopředu.

Tato síť malých taktických jednotek dala Holanďanům výrazně větší mobilitu a flexibilitu, než měli jejich nepřátelé nebo většina tehdejších armád.

Přesto, že se často počet 550 oficiálně uvádí, ve skutečnosti se toto číslo pohybovalo – v roce 1592, Mořic poprvé vyzkoušel svou armádu v batalionech, kdy se jejich síla pohybovala od 750 po 1030; Eitonův diagram je pro bataliony o minimálně síle 972.

Zajímavosti: Diagram
Diagram ukazující holandský “Batalion” o síle 550 mužů v bojovém stavu. A – arkebuzíři, M – mušketýři, P – pikenýři.